Optimismus aneb článek z trošku jiného soudku

8:06

Články, ve kterých se dočteme, co máme dělat, abychom byli šťastní a spokojení, nemám moc ráda. Přiznávám. I přesto se chystám já sama jeden takový napsat. Jeden takový a zároveň úplně jiný. Tyhle myšlenky mám v hlavě už dlouho a myslím, že je na čase, abych jim dala písemnou podobu.


Spousta lidí o mně říká, že jsem takové sluníčko. Usměvavá a milá holka, která nemyslí jen na sebe. Většinou taková opravdu jsem. A jsem za to ráda. Ale nenechte se zmást. Taková jsem opravdu vždycky nebyla. Ještě před pár roky bych vám zarputile tvrdila, že jsem největší pesimistka. Vše jsem viděla černě, litovala jsem se, měla plno mindráků, stěžovala jsem si na spoustu věcí. Postupem času jsem zjistila, že sebelítost, nadávání a vzdávání se nikam nevedou. Nikam se neposuneme a nic se díky tomu k lepšímu nezmění. I tak ale lidé často volí tento přístup. Vidět vše černě a tvrdit, že nic nemá cenu, je totiž hrozně snadný. Ale dívat se na věci trochu jinak, hledat na všem zlém i něco dobré, snažit se něco zlepšit, změnit - to už je těžší úkol. Já v lidech hledala a hledám vždy i to dobré. Občas už tohle moje hledání přechází až, řekla bych, do naivity, kdy jsem lidem schopná odpustit věci, za které by si ho opravdu nezasloužili, všemožně omlouvám jejich chování a taky často doufám, že dokážu lidi měnit. Ale to jsem prostě já. 

Opravdu na sobě vidím, jak se vyvíjím, měním, jak se mění můj přístup k některým věcem. Přijít na to, že se nejde zavděčit všem lidem a se všemi být za dobře, mi trvalo taky poměrně dlouho. Ale je to tak. Ať jste sebevíc tolerantní, ať se snažíte sebevíc, najdou se lidé, se kterými prostě na jedné vlně nejste. A třeba ani nikdy nebudete. Nejde vyhovět všem, aby byli všichni spokojení.  A pokud myslíte, že jde, nakonec po této vaší snaze budete nejvíc bití právě vy. 

Podle mě je důležité vybrat si takové lidi, kteří vás nepotáhnou ke dnu. Nechat si v životě lidi, kteří vám svým přístupem a chováním budou dobíjet baterky, budou vás podporovat a nebudou si jen neustále na něco stěžovat. Lidi, kvůli kterým stojí za to žít. Zajímejte se o ně, nebuďte sobci a vrátí se vám to. Radujte se z maličkostí, dělejte maličkostmi radost ostatním. Ale stále nesíme přestat myslet i na sebe! Sem tam se prostě musíme zachovat sobecky.  

Samozřejmě jsou situace, ve kterých mi ani moji nejbližší, ani můj optimismus nepomůžou a nastupuje tvrdá realita. U mě jde většinou o různé zkoušky a podobně. Nestíhám s učením, a tak se začnu se litovat a vyšilovat, že to nezvládnu. Kamarádi i rodina už jsou zvyklí. A já už tak nějak taky. Jsou věci, které prožívám a řeším víc, a pak jsou tu věci, nad kterými jsem schopná mávnout  rukou, a pak se už zmůžu jen na moji velmi často používanou větu: "Mně je to jedno." Když se tak zamyslím, na tomhle bych měla ještě zapracovat, protože vím, že hodně lidem tato věta leze na nervy. A hlavně už leze na nervy i mně.

Tak... Snad jsem vás neuspala, ale měla jsem psavou. Možná tento článek zní jako jedno velké klišé. Možná si z něj něco vezmete. Možná jen mávnete rukou. To už je na vás.

P.

Další články, které by se vám mohly líbit

2 komentářů

  1. Nerozumiem prečo tento článok nemá žiadne komentáre?! je skvelý! Mám pocit, že som ty :D
    - ale v poslednom čase prežívam dosť "temné" obdobie. Hlavne po poslednom vzťahu čo som mala. Cítim sa úplne bez štipky sebavedomia a všimla som si, že odkedy som v tejto mojej "temnote" ľudia odo mňa začínajú tak nejak bočiť. Neviem už čo mam robiť. Stále len sa bojím a ľutujem a čím ďalej tým viac uzatváram do seba... :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu! ❤️

      Já myslím a doufám, že praví přátelé s Tebou zůstanou i v "temném" období. Těžko můžu radit, když neznám podrobnosti, ale přeji Ti, abys to překonala a byla šťastná! :)

      Vymazat

Moc děkuji za Vaše komentáře!

Blogerky.cz

Blogr.cz