A nechybí ti to maso?

Ahoj,

dnes si budeme povídat o jídle, co vy na to? V tomto článku bych vás totiž ráda seznámila s mými postřehy a zkušenostmi s nejedením masa. Ano, už je to rok a nějaký ten měsíc, co nejím maso. Pane bože! Pár lidí už se teď možná zhrozilo a ťuká si na čelo a možná už tento článek přestali číst a zavřeli ho. Hm, další vyšinutá vegetariánka, co nám bude cpát svoje myšlenky a co se snaží zachránit planetu. No, ne. Sdílela jsem domácnost se dvěma masožrouty a rozhodně ani jednoho do ničeho nenutila.U bráchy by to stejně bylo zbytečný :D Vlastně nikoho do ničeho nenutím. Ani sebe. Hned na začátku článku chci proto uvézt na pravou míru, že nejsem vegan ani vegetarián, tím, že nejím maso, myslím to, že nejím opravdu vyloženě jen maso. Například taková pizza, na které je šunka, pro mě není problém, ale řízek nebo pečený kuře si už prostě nedám. Chápeme se. Omezila jsem konzumaci masa na minimum, ale úplně striktní nejsem a pravděpodobně ani nebudu. Tak jen, aby bylo hned na začátku jasno, jak to mám a nemám :)

Když se nad tím zamyslím, já jsem nikdy nebyla masová. Pamatuju si, že už ve školce se mi maso dost hnusilo. Jedna učitelka mě ho tehdy nutila jíst a já si ho strkala do pusy a pak ho plivala do koše :D Nikdy jsem masu příliš neholdovala, spíš jsem ho jedla proto, že jsme ho doma vařili, a tak nějak mi bylo pořád připomínáno, že maso se jíst musí, že je to prostě potřeba a že je to tak správně. A já dlouhou dobu vůbec nepřemýšlela o tom, jestli to opravdu takto správně je, ale postupem času jsem se propracovala k tomu, že jsem jedla převážně jen kuře, občas krůtu na Vánoce u babičky, ale ostatní druhy masa jsem časem přestala jíst úplně. Nebyl to problém, když mamča uvařila něco s masem, pokud jsem na to neměla chuť, maso jsem si prostě nedala a jedla jsem ten zbytek, někdy jsem si místo toho jídla uvařila něco jiného. Maso jsem jedla zhruba jednou týdně, někdy ani to ne. No a někdy začátkem září minulého jsem ho přestala jíst úplně. Moje poslední masový jídlo byla bruselská bageta z Boulevardu, kterou jsem naprosto milovala, a byla to jediná bageta z Boulevardu, kterou jsem si kupovala. A pak už to šlo tak nějak samo, nešlo o náhlé rozhodnutí, ani jsem se nějak netrápila, byl to velmi přirozený proces, během kterého jsem zjistila, že mi maso vlastně vůbec nechybí a už se k jeho konzumaci nechci vracet. Takže to u mě ani nebyla tolik záležitost nějaké etiky, i když ta etická stránka tam samozřejmě je, jen to pro mě nebyla hlavní motivace.

Je dost zajímavé sledovat reakce vašeho okolí, když řeknete, že nejíte maso. Někteří už vás hned označují za vegetariána, vegana a bůh ví co ještě, ačkoliv vy sám o sobě takto nemluvíte a vlastně ani jedním z toho nejste. Já se nejvíce bála reakcí mojí rodiny, protože z různých osobních příběhů z doslechu vím, že rodina na toto nemusí reagovat úplně kladně. Ale musím říct, že reakce byly víceméně kladné, kromě nějakého rejpání nebo nepochopení, se kterým se setkávám doteď. Nerozumím, proč mají lidé takovou potřebu mluvit ostatním do toho, co jí, a když se někdo snaží jíst nějak lépe nebo jinak, ostatní lidi to občas až pobuřuje a vyvolává to spoustu emocí i třeba ještě po tak dlouhé době. "A proč nejíš maso? A nechceš ani kousek? A co jíš, když nejíš maso? A nechybí ti to? A kdy ho zase začneš jíst? To tě přejde." 



Co vnímám jako velkou nevýhodu, je samozřejmě menší výběr jídel v klasických restauracích. Pokud jdu do restaurace a chci si dát plnohodnotné jídlo bez masa, většinou to znamená vybírat si z počtu jídel, které bych spočítala na prstech jedné ruky. A varianta smaženého sýra pro mě není úplně vhodná, protože aby toho nebylo málo, tak mi ještě k tomu nedělá dobře laktóza a vždy je mi z toho jídla těžko. Musíte tedy mnohem lépe vybírat a plánovat, kam půjdete na jídlo, pokud si tedy vybrat můžete a pokud někdo nerozhodne za vás. Už jen situace, když vás kluk pozve na večeři nebo babička na rodinnou oslavu. Dřív by vám bylo jedno, kam půjdete. I když jsem byla vždy v jídle docela vybíravá, nedělalo mi nikdy problém si vybrat v klasické restauraci a dobře se najíst. Teď musíte opravdu více plánovat a upozorňovat ostatní na to, že byste někdy mohli jít jíst někam, kde si i vy dáte do nosu. Ne vždy to ale jde, ne vždy se chtějí tomuto ostatní přizpůsobovat a někdy se prostě musíte podřídit vy. Ale musím říct, že je od některých mých blízkých hezký, jak už na to myslí a vybírají podniky tak, abych se tam taky najedla a byla spokojená. Zároveň vám to ale na druhou stranu otevře obzory, začnete se více zajímat, kde se vaří jídla, která preferujete, objevíte nové podniky, nové chutě a za mě je tohle moc fajn! Mimochodem na blogu mám článek o brněnských podnicích, kde jsem se dobře najedla a které stojí za povšimnutí, odkaz vám dám TADY.

Já třeba až letos poprvé navštívila v Brně indickou restauraci, kde je ten výběr vegetariánských jídel tak velký, že jsem vůbec nevěděla, co si dát, a zoufale se dívala v jídelním lístku na celou stránku vegetariánských jídel. A řeknu vám, byla jsem spokojená jak já, která jsem chtěla bezmasé jídlo, dala jsem si zeleninovou směs s rýží a to bylo taaaaak dobrý, tak i můj parťák, který si dal kuřecí maso s mangovou omáčkou a rýží s hráškem. Oba jsme odcházeli spokojení a dosyta najedení a já zjistila, že indická kuchyně je kuchyně, kterou chci dále poznávat a ochutnávat.

Dalším plusem je, že jsem objevila za tuto dobu spoustu ingrediencí, které jsem dříve nevyhledávala, nekupovala a nejedla, nebo jsem ani neměla potřebu a zájem je zkusit. Třeba takový hummus nebo tofu, které si momentálně užívám a nakupuju ve velkém :D Tofu musí být v lednici vždy! Neskutečně dobrá věc. Zařadila jsem do svého jídelníčku také mnohem více zeleniny, která se zde dříve moc neobjevovala - například lilek, cuketa, brokolice, ale i dýně, z té jsem mimochodem uvařila výbornou dýňovou polévku, recept si můžete přečíst TADY. Ty možnosti jsou v dnešní době opravdu velké a já mám radost, že se nabídka různých vegetariánských pochutin rozšiřuje jak v obchodech, tak v podnicích. Mimochodem, zajímal by vás článek s nějakými tipy na potraviny, které jsem ochutnala a chutnaly mi, nebo které si pravidelně kupuju? Dejte mi vědět :)



Vůbec mi nedělá problém vymýšlet, co budu vařit, a nepřijde mi ani, že bych jedla pořád to stejné, ačkoliv i tohle je jedna z narážek, se kterou se setkávám. To jíš vlastně jen zeleninu, ne? No, ne. I burger si udělám a olizuju se až za ušima, jak je dobrej :D Na minulé Vánoce jsem dostala dokonce veganskou kuchařku Bosh!, kterou jsem si moc přála, a už jsem se inspirovala i recepty z ní. Těch možností a kombinací je tolik, jen člověk musí chtít a musí se trochu zajímat a zjišťovat. A já mám tu výhodu, že mě vaření baví a také mě baví vymýšlet si i vlastní recepty a kombinace chutí. Navíc mojí velkou výhodou je, že vařím jen pro sebe, takže si opravdu můžu vařit, co chci, a nejsem na nikoho vázaná.



Musím říct, že maso mi opravdu nechybí a za celou tu dobu jsem si ani jednou neřekla, "sakra, dala bych si maso". Ani jednou. Popravdě si ani moc nedokážu už představit, že bych si dala třeba řízek, a zrovna na tom jsem si občas hodně pochutnala. Ale teď jen ta představa, že ho jím, mi nedělá dobře. Uvidíme. Nikdy neříkejme nikdy, ale momentálně to mám takto a jsem opravdu spokojená. Bezmasá jídla mi chutnají, dělají mi radost, cítím se dobře.

Na závěr bych ráda dodala, že nechci, aby tento článek vzal někdo tak, že někomu něco nutím, že někoho o něčem přesvědčuji. Každý, ať jí, co chce, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle toho, co mu chutná a dělá dobře. Každý se nějak stravuje a myslím, že nikdo nemá právo něco někomu vnucovat. Maximálně se můžeme vzájemně inspirovat a dělat naše životy lepšími.

P.

Komentáře