Můj vztah k blogování

Ahoooj!

Dnes tu mám pro vás zase jeden z mých "povídacích" článků, který jsem začala psát už včera, ale nějak jsem ho nestihla dopsat. Než jsem předevčírem večer usnula, ležela jsem v posteli a v hlavě jsem měla jako obvykle (až) moc myšlenek. Klasická já. A jednou z nich bylo právě téma tohoto článku, kterým je, jak jste si už mohli přečíst v jeho názvu, můj vztah k blogování.


Začneme ale od začátku. Tento blog jsem si založila minulý rok v květnu a jsem moc ráda, že jsem se k tomu tehdy odhodlala a neskončila jsem jen u "chtěla bych si založit blog." S názvem jsem si moc hlavu nelámala, využila jsem moje jméno a příjmení, takže kreativita v tomhle případě nula nula nic. Navíc jsem se tímto už na samém začátku připravila o možnost anonymity. Ano, měla jsem strach, přiznávám. Co na to ostatní řeknou? Nebudu terčem posměchu? Je to dobrý nápad? Neměla bych vymyslet jiný název? Samé pochybnosti a otázky. Ale byla jsem odhodlaná a chtěla jsem to zkusit. Blog jsem si tedy založila, začala jsem psát články a taky číst a komentovat články jiných blogerek. Vlastně jsem se tak nějak seznamovala s českým blogosvětem, který jsem do té doby docela opomíjela. No a komentáře? Ty se k mojí radosti začaly objevovat i u mých článků. Motivovaly mě k dalšímu psaní, které mě bavilo víc a víc.

Můj blog jsem ze začátku nikde nepropagovala a vědělo o něm jen pár lidí z mého okolí, což v současnosti říct opravdu nemůžu. Někomu jsem o něm nakonec řekla sama, někdo ho našel skrze různé sociální sítě a někdo ho našel "úplnou náhodou". Ale vlastně jsem za to ráda. Nestydím se za články, které na blog píšu. Naopak. Stojím si za nimi. Píšu sem věci, u kterých mi nevadí, že si je přečte například moje babička, taťka, nebo budoucí zaměstnavatel. Čtenáři mě znají jen do té míry, do které jim to dovolím. Ví jen to, co chci, aby věděli. Jak moc budete osobní, jak moc dovolíte lidem nahlédnout do svého soukromí, je jen na vás!


"Nepíšu, protože musím, ale protože chci."

I po roce a pár měsícíchvytváření článků díkybohu baví. A je víc než skvělý, že se najdou lidé, které tyto moje výplody baví číst. Je určitě fajn vědět, že články nepíšu jen pro sebe, ale že inspirují, pomáhají, nutí k zamyšlení, nebo prostě jen nějakým svým způsobem baví i někoho jiného. I když stále je moje motivace spíše vnitřní než vnější. Přemýšlela jsem, proč vlastně tak ráda bloguju a odpověď je úplně snadná. Nestojím o nějakou slávu, nebo tuny produktů zadarmo. I když nezlobila bych se, že ano :) Blogování jednoduše spojuje věci, které mám ráda. Focení. Psaní. Kosmetiku a módu. Cestování. Komunikaci s ostatními lidmi. Seberealizaci. Možnost být kreativní. Od malička jsem byla pisálek, pořád jsem něco vytvářela a zůstalo mi to dodnes. V psané formě se cítím dobře a většinou se skrze ni dokážu mnohem lépe vyjádřit, než když mám svoje myšlenky zformulovat nahlas. Mnozí lidé by mohli vyprávět, jak nemožná v tom mluvení někdy jsem... Ale pracuju na tom, vážně!

V dnešním světě je nám všech stran vtloukáno do hlavy, ať děláme věci, které nás baví a naplňují. A i když se najdou lidé, kteří to budou shazovat, nebudou s tím souhlasit, nebo chápat, vy se toho nesmíte vzdát, nesmíte se nenechat odradit. Snadno se to říká, já vím. A i já s tím bojuju. Obecně kritiku občas nedokážu přijmout, tak jak bych si přála, moc si věci beru a pak jsem z toho akorát smutná. Ale každá pochvala, každý milý komentář a vlastně i každá kritika mě motivuje a žene dál. Chci se zlepšovat, chci fotit stále lepší a lepší fotky a tvořit stále lepší a lepší články.

Takhle na konec mě napadá ještě jedna věc a zajímalo by mě, jestli to tak mají i ostatní blogerky, protože abych se vám přiznala, i po takové době jsem stále ještě v rozpacích, když se se mnou někdo chce o mém blogu bavit, nebo když pouze zmíní, že ho čte. A nedejbože pochválí! Potěší to. Strašně moc. Ale zároveň člověk najednou trošku znejistí a uvědomí si, že to co vytváří tady v tom svém světě, může číst opravdu kdokoliv. Babička. Taťka. Budoucí zaměstnavatel. Kluk, se kterým se chystáte na rande.
Jsem blogerka no. Píšu pro všechny. A je to trošku děsivý. 

P.

Komentáře

  1. Moc pěkný článek :). Já osobně doufám, že mi blogování taky vydrží. Taky mám pochybnosti, jako ty. Mám pocit, že prostě si to může přečíst celá škola, a úplně mám husinu :D. Ale co, baví mě to -> můj největší argument :D.
    Nejvíc mi teda dělá problémy za někým přijít a říct, jestli by mě vyfotil (když je zrovna nějakej outfitovej článek nebo tak). Vždycky mám pocit, že je otravuju :D..
    gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) Já mám na blogu outfit jen jeden, zlanařila jsem bráchu, tak snad se mi to ještě někdy povede :D
      A držím palce, aby Ti blogování vydrželo :)

      Vymazat
  2. Ty poslední tři věty na konci článku se mi strašně líbí! Asi se mi vryjou do paměti :) Článek se mi celkově moc líbil, jsem ráda, že jsi ho napsala. Doufám, že u blogování ještě nějakou dobu vydržím. V říjnu to budou dva roky co bloguju. Trochu se bojím toho, aby mě nepostihl známý blogerský blog a pak články třeba nějakou dobu nebudou. Ale je pravda, že když se do toho nebudu nutit, tak se mi to nestane. Je to přece můj blog a já si můžu psát články, kdy budu chtít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za hezký komentář! ❤️
      A přesně tak. I kdybys přestala, kdykoliv se ke psaní můžeš vrátit. Já ti ale přeji, aby tě blogování bavilo co nejdéle :)

      Vymazat
  3. Moc hezký článek, také jsem byla nejistá a nikdy jsem si nevěřila a tak jsem pořád zůstávala jen u toho "chtěla bych si založit blog" .. ale poslední dobou mi dochází, že když to nezkusím a nebudu se věnovat tomu co mám ráda, mohla bych toho pak litovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! ❤️
      To je správný přístup, jsem ráda, že jsi to nakonec zkusila. Držím Ti palce! :)

      Vymazat
  4. Skvelý článok! :)
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  5. Skvelý článok! Takisto som rada, že som si založila blog a neostalo to len pri tom "mohla by som si založiť blog" :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! ❤️ A byla by to škoda, píšeš skvěle :)

      Vymazat
  6. Tento článok Peti sa ti podaril.❤ Tvoje články sú uprimné,na nič sa nehráš a preto si vždy rada pozriem tvoj blog.A to meno tvojho blogu,( ako si napísala,že si nebola kreatívna-čo si nemyslím :-) ) ,tú kreativitu vkladáš do tvojich článkov takže v tom určite pokračuj - fandím ti 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Zuzi, za tak krásný komentář! Moc jsi mě potěšila ❤ A možná i trošku dojala :D

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za Vaše komentáře!