Sourozenecký výlet do Rudic

Hezké pondělí!

Někdy začátkem minulého týdne jsem brouzdala po internetu a hledala jsem nějaké lomy v blízkém okolí, do kterých bychom se mohli jet vykoupat. Narazila jsem na kaolínový lom Seč v Rudici a když jsem uviděla fotky tohoto místa, věděla jsem, že tam prostě musím! Fotky jsem ukázala i bráchovi a ten se tam chtěl taky zajet podívat. A tak jsme se domluvili na pátek - od devíti ráno u nás v domě nejela elektřina, takže ideální den na výletování!

Ráno bylo zataženo a já měla trošku strach, že bude pršet. Ale i přesto jsme vyrazili. Ještě že tak! Nakonec totiž bylo přesně takové to počasí, kdy na sobě máte tílko a kraťasy, neklepete se zimou a zároveň vám ani není vedro a nepotíte se. Prostě ideální. I když chvilku poprchávalo a bylo zataženo a docela chladno, nakonec se počasí smilovalo a umoudřilo. Kdyby bylo tepleji, dali bychom možná i nějakou tu koupačku, jak jsme měli původně v plánu. Voda v tomto lomu je údajně čistá, jen je obarvená kaolínem.

Do Rudic jsme přijeli docela nepřipravení, ale my si s bráchou vždycky poradíme. Našli jsme muzeum Větrný Mlýn, u kterého jsme koukli na mapu a zjistili jsme, jak se dostaneme k nedalekému lomu.


Zaparkovali jsme na malém parkovišti, kde nebylo jediné auto, vzali jsme si věci a vydali se cestou do lesa. Po chvíli a jedné obejité závoře jsme byli tam. A já nestačila zírat a vstřebávat to, co bylo kolem mě.
Jedním slovem - krása.















To místo bylo strašně zvláštní. Magický. Na chvíli jsem měla pocit, že snad ani nejsem v České republice. Přiznám se, že občas tak nějak zapomínám, že i tady u nás je tak krásně.













Jak vidíte, fotila jsem o sto šest a samozřejmě klasicky „nutila“ mýho bráchu, aby fotil mě :D Tady. A tady. A tam taky!

No a tímto se dostávám k jedné věci. Chtěla bych říct, že obdivuju všechny, kteří umí pózovat. Lidi vypdající na fotkách přirozeně, nenuceně, nekřečovitě, klaním se vám :D Ještě že má se mnou brácha (docela) trpělivost a fotí stylem „mačkám tlačítko jak zběsilej“, tím pádem vznikne spooooooousta fotek, ze kterých potom vybírám těch pár vyvolených a dle mého názoru povedených. A občas to díky tomu možná i vypadá, že s pózováním nemám problém, že je to pro mě naprosto přirozené. Opak je ale pravdou.


Při prohlížení nafocených fotek jsem si všimla spousty věcí, které dělám, když mám pózovat, a tak trošku doufám, že v tom nejsem sama :D Takže. 1. Klasicky NIKDY nevím, co s rukama. 2. Často mám jednu ruku v pěst. 3. Nebo dávám ruce v bok. 4. Hodně si sahám na vlasy. 5. Divně krčím nohy. 6. Často se vyhýbám očnímu kontaktu s objektivem. 7. Nejraději se otočit zády nebo zboku. 8. Absolutně se nesoustředím na to, jak se tvářím.

No a jelikož mně brácha nikdy neřekne, jak na fotkách vypadám, jestli jsou dobrý, nebo ne, tak se vždy jen modlím, obzvlášť když se fotím na takových krásných místech, aby alespoň pár fotek bylo použitelných - to znamená, abych alespoň na některých fotkách neměla tři brady, zavřený oči, tlustý nohy nebo ruce, přiblblej výraz a tak dále :D #Problémky


No a teď trošku z jiného soudku.

Někteří už si možná všimli na mém Instagramu, že jsem už déle jak týden (zase) tmavovláska, jak se patří! Vlasy mám teď tmavě hnědé (ano, vypadá to jako černá, já vím) a jsem naprosto spokojená. Už to prostě zase chtělo nějakou změnu. Reakce na novou barvu byly většinou pozitivní, za což jsem ráda, ale pro mě je stejně hlavní to, jak se cítím já. No, a jakmile mě přestanou bavit, bude další změna. Jako vždy.

A to je ode mě pro dnešek vše. Mějte se moc krásně! Doufám, že jste si početli a že se vám článek líbil. Já se budu těšit na vaše komentáře - ať už třeba o tom, co říkáte na toto kouzelný místo, nebo jak to máte s pózováním na fotkách vy. Pusu.

P.

Komentáře

  1. Krásné fotky, Rudici mám kousek za zadkem a ne a ne si udělat čas. Asi to budu muset napravit. Tu nádheru si zase po delší době nafotit.
    Šárka z blogu skarkiska.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Moc děkuji za Vaše komentáře!