Petra Bartáková

Poslední dobou mě nejvíce trápí dvě věci - zkouškové a moje touha po změně. Ať už je to změna barvy vlasů - která brzy přijde, barvu už mám koupenou, ale nechci nic víc prozrazovat - tak mám na mysli i zásadnější změny.  Cítím, že stagnuji, nerozvíjím se tak, jak bych chtěla. Nejdu úplně tím správným směrem. A čím dál víc mě to tíží. Dopíjím druhou sklenička výborného francouzského vína a ptám se sama sebe: "Co vlastně chceš? Jak moc to chceš? Co jsi pro to ochotná udělat?"   Stereotyp je trošku nuda. Myslím.

Ahoooj! Ano, jsem tu s dalším článkem. Poslední dobou mám hrozně velkou chuť psát, tvořit, být kreativní, tak snad mi to vydrží co nejdéle :) Tento článek bude o mých přáních . Každý nějaká má. Malá. Velká. Splnitelná. Zdánlivě nesplnitelná. Někdo na papíře. Někdo v hlavě. A někdo na blogu v podobě článku. Zamyslela jsem se, inspirována mým nejlepším kamarádem Davidem, který se na přemýšlení o svých přáních vrhl ještě v minulém roce, a také Jonášem, který na svém blogu sdílel jeden takový článek s názvem Ke štěstí někdy stačí tááák málo. A já si řekla: "Jo. To udělám taky." Sepíšu si seznam přání, která bych si chtěla splnit. A tadááá! Tady jsou.     A tři klišé na závěr! Přála bych si pro sebe a pro moji rodinu a přátele... Tak tohle byla moje skromná i méně skromná přání. Jsem si jistá, že jsem určitě na nějaká zapomněla, a některá jsem si, příznám se, záměrně nechala pro sebe.   A co vy? Co si přejete? Já se s vámi proza