What a week 😳

Ahoooj!

Říkala jsem si, že minulý týden byl tak šílený, že by si snad i zasloužil vlastní článek tady na blogu (a taky mám po dlouhé době chuť a náladu psát, takžeeeeee pojďme na to).

Pondělí začalo snídaní, balením věcí do batůžku (ano, sbalila jsem se do batůžku, zázraky se evidentně dějí 👀) a cestou vlakem z Bergama do Milána. Ještě před tím jsme zvládly ulovit nějaké ty suvenýry na památku, což mi udělalo velkou radost, protože pohledy a magnetky musí být vždy! 

V Miláně jsme měly poměrně dost času na jeho prozkoumání, jelikož letadlo nám mělo letět v 19:55. Na letiště jsme autobusem vyrážely v 16:40, abychom tam byly zhruba dvě hodinky předem. To jsme ale ještě netušily, co nás čeká 😄 

Když se na tabuli objevilo zpoždění letu o hodinu a půl, zůstala jsem poměrně klidná a smířená. Tak prostě budeme doma později, co se dá dělat. Nakonec to ale skončilo u celkového zpoždění 110 minut a zrušeného letu. Po tom, co nám zrušení letu oznámili, nastal totální chaos, křik na pracovníky letiště, někteří lidé se začali dokonce dohadovat i navzájem, ale i pláč a zoufalé telefonáty. Já jsem překvapivě zůstala poměrně klidná a pomalu jsme začaly přemýšlet nad tím, co budeme dělat a jak a kdy se dostaneme domů.

Nakonec jsme se rozhodly zůstat s menší skupinkou na letišti a počkat, co nám bude řečeno. Postupně jsme se dozvídali různé informace, které se neustále měnily, a tak jsme po několika hodinách stále nevěděli vlastně nic. Volat na infolinku bylo zbytečné, stejně tak nám nikdo nic neřekl na letišti. Malá naděje vysvitla, když jsme na tabuli uviděli let do Prahy v 6 ráno, dokonce měl stejné číslo jako náš let. Spoiler: Ne, nebyl to let pro nás 😀 Ani do Budapešti jsme ráno neletěli, jak nám bylo původně sděleno.

Kolem půl čtvrté ráno jsme se dostaly na hotel, do kterého nás odvezli. Tam jsme strávily zhruba tři hodiny, a kolem sedmé ráno jsme vyrazily na dlooouhou cestu domů.

 

Úterý jsem měla původně strávit v kanceláři, ale osud měl jiné plány, takže jsem ještě v pondělí večer psala mojí šéfové, že si potřebuji neplánovaně prodloužit dovolenou 😅, protože místo práce celé úterý strávím na cestě domů (Milán - Verona - Mnichov - Praha). 

Doma jsem nakonec byla o půlnoci. Unavená, o pár tisíc lehčí, ale DOMA.

 

Ani středa nebyla klidná a pohodová. Měla jsem sice dovolenou, ale na pořadu dne totiž bylo dlouho plánované trhání horní osmičky. Naštěstí mi už před více než měsícem trhali dva zuby a tak jsem věděla, do čeho jdu a že to nebude tak hrozné 🙏 A taky že nebylo, díky bohu.

Měla jsem necelé tři dny na to být v klidu a odpočívat, protože v sobotu mě čekal nejvíc skvělý a akční program s mýma holkama 💘 Jely jsme totiž do Hradce na dlouho očekávaný koncert Eda Sheerana, který byl naprosto BO ŽÍ 🧡 Byla jsem na něm v už před pěti lety v Praze, ale co předvedl v Hradci, to byl úplně jinej level. Dokonalá show, moc jsem si to užila a klidně na něj někdy půjdu znovu.

 

 

Po noci strávené ve stanu pak už následoval jen návrat domů, nákup a odpočinková neděle. 

Ufff, to byl ale týden!

P.