Petra Bartáková

Řekla bych, že jsem člověk, který nenese úplně snadno nějaké větší životní změny.  Mám ráda jistoty , potřebuji mít v životě záchytné body a z některých změn mám opravdu velký strach. Důležitá rozhodnutí si ráda dlouho promýšlím, se spontánností se v tomto případě úplně nekamarádím. U některých věcí si člověk vlastně ani pomalu nedokáže představit, že se změní, dokud se tak ve skutečnosti nestane. A nemusí jít o změnu z vaší iniciativy. Může jít o změnu, kdy se vás nikdo neptá, jestli ji chcete, nebo ne. Prostě se to stane. Máte ve svém životě člověka a jste přesvědčeni, že byste bez něj nedokázali žít. A pak vás ten člověk opustí, přestane s vámi komunikovat, uplyne rok, uplynou dva roky a vy najednou zjistíte, že to jde. A že žijete. Spokojeně. Bez něj. Ale už dost této hlubokomyslné úvahy!  

Ahoooj! Dnes tu mám pro vás zase jeden z mých "povídacích" článků, který jsem začala psát už včera, ale nějak jsem ho nestihla dopsat. Než jsem předevčírem večer usnula, ležela jsem v posteli a v hlavě jsem měla jako obvykle (až) moc myšlenek. Klasická já. A jednou z nich bylo právě téma tohoto článku, kterým je, jak jste si už mohli přečíst v jeho názvu,  můj vztah k blogování. Začneme ale od začátku. Tento blog jsem si založila minulý rok v květnu a jsem moc ráda, že jsem se k tomu tehdy odhodlala a neskončila jsem jen u "chtěla bych si založit blog." S názvem jsem si moc hlavu nelámala, využila jsem moje jméno a příjmení , takže kreativita v tomhle případě nula nula nic. Navíc jsem se tímto už na samém začátku připravila o možnost anonymity. Ano, měla jsem strach, přiznávám.  Co na to ostatní řeknou? Nebudu terčem posměchu? Je to dobrý nápad?   Neměla bych vymyslet jiný název? Samé pochybnosti a otázky. Ale byla jsem odhodlaná a chtěla jsem to zku

Ahoooj! V pondělí jsem na Instagramu úplnou náhodou narazila na soutěž se značkou Frais Monde a to bych nebyla já, abych nezkusila svoje štěstí a neukázala, co ve mně je.  Nebo není.   Vítězka, kterou vybírá porota, vyhraje výrobky Frais Monde v hodnotě 1.500 Kč. Já jsem už bohužel tři soutěžní týdny prošvihla (n e c h á p u), ale lepší pozdě nežli později! Prolhanou kráskou  posledního soutěžního kola je  Hanna Marin z populárního seriálu PRETTY LITTLE LIARS, kolem kterého se celá soutěž točí.  PLL jsem dřív taky sledovala a právě tato blondýnka,   ztvárněná herečkou Ashley Benson,  byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Spencer jsem ale měla raději no, co si budeme :D  Když se řekne Hanna , vybaví se mi krásně upravené vlasy a uhrančivé oči. A právě o to jsem se snažila i v mém looku, při jehož tvoření jsem nostalgicky zavzpomínala na moje pubertální léta. Ach, ty černý linky! Tohle líčení pro mě bylo docela výzva, protože takhle si oči běžně nelíčím. Ale

Ahoooj! Dnes přidávám článek s pár fotkami a krátkým povídáním o včerejším  výletu na Sněžku. Nikdy dřív jsem tam nebyla, takže jsem se moc těšila, až opět poznám nějaké nové místo. Po více jak dvouhodinové cestě z Prahy  jsme zaparkovali v Peci pod Sněžkou a vydali se nahoru. Nasadili jsme poměrně slušné tempo a já po nějaké té chvilce zjistila, že jsem doma asi zapomněla moji fyzičku :D Než jsme došli až na samotný vrchol Sněžky , měli jsme jednu zastávku, na které jsme poseděli, dali si teplý čaj a pokračovali jsme dál příjemnou cestou. Na výlet bylo úplně ideální počasí. Opravdu nám to vyšlo krásně - nepršelo, svítilo sluníčko, prostě paráda! Kilometrové stoupání po vyšších velkých schodech , které následovalo, už taková paráda nebyla. Bylo to, alespoň pro mě, opravdu náročné.  Holky, nejlepší workout na zadek a stehna! Doporučuju! :D Nakonec jsem to ale po nějakém tom naříkání, zadýchávání se, povzbuzení od mého milého a pálení nohou zvládla.