Nová práce, šílený týden, zpátky doma

Ahoooj!

Dnes si po dlouhé době dáme osobnější článek, díky kterému budete moci alespoň trochu nahlédnout do mého života a dozvíte se, co se u mě aktuálně děje a co se dělo poslední dva týdny. Asi nejdůležitější novinkou je to, že jsem po dvou letech změnila práci. Už nějakou dobu jsem cítila, že to není to pravé ořechové a že bych se měla porozhlédnout po jiné práci, a nakonec jsem si to přivolala, vše se tak nějak sešlo, přišla nabídka, která se neodmítá, a já mám pocit, že přesně takto to mělo a má být. Ty dva uplynulé roky pro mě byly jednou velkou zkušeností. Byla to vlastně má první "opravdová práce", kterou jsem si našla asi měsíc po dostudování vysoké školy, a jsem moc vděčná za vše, co mi dala a co jsem se díky ní naučila. Ale je načase jít dál a posunout se.

Jak už to někdy bývá, nepracovala jsem v oboru, který jsem vystudovala, a vlastně ani teď v něm nepracuji, ale je to oblast úzce propojená s tím, co jsem dělala doposud. Co vám budu povídat, jsem nadšená, trošku vyděšená, ale těším se a mám z tohoto posunu a nové etapy radost. Minulý týden jsem byla od pondělí do čtvrtka v Praze, seznamovala jsem se s pražskými kolegy, zjišťovala, co kdo dělá, co má kdo na starosti, měla jsem nějaká školení a hlavně jsem se snažila se zapadnout a zapůsobit, což v mém případě znamenalo být absolutně přirozená a svá. V pátek jsem byla v Brně v kanceláři.

Tento týden byl jedna velká jízda, i proto mě včera napadlo, že vám o něm napíši a věnuji mu velkou část tohoto článku. V pondělí jsem měla moji první směnu ve skladu Zásilkovny, ve které od března pracuji. A ačkoliv mám kancelářskou práci, měla jsem tento týden povinné čtyři směny na brněnském depu, abych zjistila, jak to vlastně celé funguje a na vlastní kůži si vyzkoušela co nejvíce věcí - od třídění balíčků přes štítkování, balení zásilek až po vyřizování vratek a dalších věcí. Jsem za tuto zkušenost moc ráda, ale co si budeme, bylo to náročné. Nebudu lhát. Pondělí jsem ale měla zpříjemněné úžasnou zprávou. Moje dlouholetá kamarádka mi napsala, že se jí narodilo miminko. Jsem teta! Ještě jednou gratuluju, je nádherná. Už se na vás těším, holky moje ❤️ Odpoledne po práci jsem ze sebe udělala člověka, mikinu jsem vyměnila za košili, vlasy rozpustila z drdolu a natočila je, namalovala jsem se a utíkala jsem na akci v rámci projektu Brno bloguje, kterého jsem součástí :) V pět hodin jsme se v kavárně Limbo sešly na přednášce youtuberky a instagramerky Anety Chroustové, známé jako Hanneton Monde. Po přednášce jsme si s ní povídaly o všem možném. Bylo to moc milé setkání. Jinak pokud jsi blogerka a měla bys zájem zapojit se do projektu Brno bloguje nebo tě zajímá, o co jde, podívej se na web Brno bloguje a třeba se nám ozvi. Rády rozšíříme naše řady!

V úterý jsem měla další ranní směnu, takže vstávání hezky ve čtyři ráno, ale šlo se na to! Odpoledne jsem můj spánkový deficit doháněla a taky jsem si na večeři udělala úžasný rizoto s cuketou a bazalkovým pestem. #Musímsepochlubit Ve středu jsem měla přes den volno, ale dopoledne jsem musela jet na poštu, která je v místě mého trvalého bydliště, vyzvednout si dopis do vlastních rukou. Odpoledne jsem polehávala a připravovala jsem se na moji první noční směnu v životě :D Ta naštěstí nakonec utekla poměrně rychle, protože člověk měl pořád co dělat. V šest ráno jsem jela domů, abych se pár hodin vyspala, naobědvala se a šla na odpolední směnu od dvou do půl jedenácté. Večer už jsem opravdu padala na hubu, ale zvládla jsem to a měla jsem za sebou čtyři směny ze čtyř!

No a pak přišel pátek třináctého. Od rána to vypadalo na fajn den, jela jsem s řidičem rozvážet balíky na pobočky a vyzvedávat balíky od klientů. Vše bez problému, bylo to moc fajn a i za tuto zkušenost jsem vděčná. Ještě jednou děkuju! Přijela jsem kolem páté domů s tím, že si něco dobrého uvařím, pustím si nějaký seriál na Netflixu a pravděpodobně u něj usnu. Ale najednou mi přišla zpráva od mého strejdy a já zjistila, že došlo k nějakému komunikačního šumu nebo jsem to prostě a jednoduše popletla a že k němu mám jít na šestou na návštěvu. Já si myslela, že mám přijít až ten příští pátek. Takže jsem se samozřejmě rychle nachystala a vyrazila. Na této příjemné návštěvě přišla po chvilce věta "my jsme tě sem nepozvali jen tak" a pozvání na svatbu. Už se moc těším! #Dojatá Narození miminka a pozvání na svatbu v jednom týdnu, to je dobré skóre. Ale aby to byl pátek třináctého v pravém slova smyslu, chvíli před tím, než jsem odcházela z bytu, jsem zjistila, že se moje spolubydlící v neděli vrací z týdenní lyžovačky ve Francii a jde rovnou do karantény, takže by bylo fajn, kdybych se během soboty sbalila a čtrnáct dní bydlela někde jinde. Už jsem nevěděla, jestli se smát, nebo brečet, po celém týdnu úplně vyčerpaná a natěšená na klidný víkend. Včerejšek jsem tedy strávila tříděním a balením věcí a stěhováním zpět domů na dobu dočasnou.

Teď ležím na rozloženém gauči doma, tady u nás na vesnici doma, dopisuji tento článek, oblečení mám naskládané ve vitrínách, na zemi se válí kufr a tašky s mými věcmi a okupuji obývák, který bude teď minimálně na čtrnáct dní mým útočištěm. Soužití se dvěma holkama střídá soužití s dvěma chlapama. Ale víte co? Ono je vlastně docela fajn být zase tady. A dokud jsem zdravá a mí blízcí taky, je dobře.

A takhle nádherně tady dnes bylo. Někdy prostě stačí jen jít do přírody, na chvíli zastavit a zhluboka se nadechnout.

A co váš týden? Byl klidný, nebo hektický? 

Doufám, že se máte hezky!

P.